Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekTEMPERAMENT

Tak ten má Art přímo nehynoucí! Je schopný lítat tak dlouho a tak bláznivě, dokud nepadne totálním vyčerpáním (a že se někdy načekáme ;). Hrozně rád skáče (a dokáže vyskočit opravdu vysoko), a za největší zábavu momentálně považuje naskakovat na nohy a zachytávat se zubama za kalhoty, což se ho vehementně snažíme odnaučit, neboť pod kalhotami má člověk holé nohy a bohužel už došlo i k nechtěnému zranění (viz fotogalerie). Čímž se dostáváme ke kousání, kteréžto je Artovo největší hobby. Navzdory množství a rozmanitosti hraček, které se snažíme obměňovat, je zapřísáhlým milovníkem rukou, palců u nohy, uší, vlasů a nosů. S nabývající silou a věkem je skus silnější (pár dnů už upgreadován na skus s trhnutím) a naše svolnost k takovýmto hrátkám logicky menší ;) Ale je to prostě štěndo (jak je Vizslám vlastní - VELICE ŽIVÉ štěndo) a tak nezbývá než kousání korigovat a vydržet...

APETIT

ObrazekTen by se dal klasifikovat stejně jako temperament - nehynoucí ;) Už si zapamatoval, kdy přichází jeho čas a začne mi tou dobou ukazovat, kde jako mívá misku, případně naskakuje na skříňku v kuchyni, kde pro něj máme krmení. Kdykoliv pak začneme chystat baštu, Art začne kvílet, popobíhat a poskakovat kolem. Lítá z kuchyně do chodby tak dlouho, dokud misku nepoložíme KONEČNĚ na zem a pak se s funěním pustí do díla, klove do ní  a rozhodně odtamtud neodejde dřív, dokud miska není prázdná, vyblejskaná a minimálně třikrát ještě zkontrolovaná, jestli tam náááhodou něco nezůstalo ;) Artík taky miluje pribiňáka, s lízáním se většinou ani nezdržuje, zblajzne ho prostě do tlamičky, protože jedině tam je v bezpečí...

 POVAHA

ObrazekCo se jiných pejsků týče, zatím je Artův vztah k nim naprosto bezproblémový. Hrozně rád se s pejsky potkává, očichává a pokouší. Jediný, s kým se zatím seznámil tak nějak podrobněji je cca 5-letý Maxík, bišonek Išůvovy maminky... Mysleli jsme si, že před starším psem bude mít Arťas respekt, ale to jsme se ošklivě spletli ;) Art po překonání prvotního ostychu začal okamžitě Maxe ponoukat k lumpárnám, pokoušet, a nakonec jej tahal za ocásek a kousal do jeho ovečkovských chlupů. Chudák Max všechno vydržel, občas zavrčel nebo se ohnal, ale nechal toho našeho lumpa dělat si v podstatě, co on chtěl...

Byla jsem taky překvapená, jak se chová k dětem. Vždycky, když nějaké potkáme (a ony si VŽDYCKY chtějí TO ROZTOMILÉ ŠTĚŇÁTKO pohladit), trnu a předem maminky upozorňuju, že je náš klokan rozdováděný, tak abychom byli všichni obezřetní... Ale Artík je najednou úplný milius, třepotá ocáskem, pokňourává, nasadí výraz "ala neviňátko", nechá se hladit a všechny by jenom pusinkoval ;) Všechny lidi zbožňuje a za každým by hned letěl pro pohlazení; někdy mám strach, že by se klidně nechal kýmkoliv odlákat kamkoliv...

K nám je jeho vztah také úžasný. Když zrovna nemá svůj (častý) amok a nerve nám maso nebo vlasy z těla, dokáže být neuvěřitelně miloučký. Ráno, když vstaneme, nebo odpoledne, když přijdeme domů z práce, nás vítá jako smyslůzbavený ;) To se pak skáče tak dlouho, dokud člověk nemá olíznutou celou hlavu i s ušima, pořádně pročichané ruce (no, kdoví co jsme kde dělali!) a zkontrolované baťůžky. Je naprosto oddaný, pořád vyhledává naši společnost a chodí za námi jako ocásek. Když jdeme třeba jen do jiného pokoje, tak on musí s námi, motá se, čeká a kouká, co se tam bude jako dít ;)

INTELIGENCE

ObrazekArtík je velice chytrý a učenlivý a navzdory věku už umí přijít na přivolání, přinést hozenou hračku, jít na místo, s 75% úspěšností chodit u levé nohy  a relativně ;) slyší i na zůstaň. Samozřejmě, že se naučil i spoustu jiných věcí, hlavně těch, které po něm nikdo nechtěl, ba je dokonce pokládáme za nežádoucí ;) Například se naučil vylézt na postel (kam nesmí) a ví, že tam je většinou ovladač od televize, kterým ji lze přepínat!!! Je schopný si zapamatovat každé - s prominutím - h***o, které kdy našel a příště se k němu neomylně vrátit; a ví že když nesu něco v ruce, je pravděpodobné, že s tím jdu do koše, a to je ta príma věc, která se občas otevře a jsou v ní nejrůznější poklady!... ;)

Ale ačkoliv se s ním člověk někdy cítí na pokraji svých sil i psychických možností, a jsou chvíle, kdy na nás - při představě nějaké puberty navíc - jdou mrákoty, tak stejně je to náš nejmilovanější klokanoidní Artonaut a za nic a pro nikoho na světě bychom ho nevyměnili, neuhodili nebo mu neublížili...

Jen doufám, že to cítí stejně ;)))